7. Mědvědodlak

„Povstaňte, soudce přichází.“ Síní zazněl zvučný hlas soudního zřízence. Dnes bylo u soudu plno lidí. Nezajímal je však případ tří zabitých ovcí, přeci jenom v zimě jich padlo za oběť vlkům mnohem víc, ale přišli se podívat na dobrodruhy, kteří jsou ve službách vévody, a o kterých začali krajem kolovat zvěsti, mnohdy až stěží uvěřitelné.

„Podívejte, to je Liande, ukázal někdo směrem před sebe na vysokou a štíhlou elfku.“ Liande pocítila v zádech desítky párů očí. „Ta je krásná, ty ladné křivky, takové štíhlé tělo, ta má ale krásné vlasy, ty úzké boky,“ zaznívalo šeptem z úst přítomných mužů a žen. „To je ta, co umí mluvit se zvířaty?“ zeptal se někdo. „Nejen to, ona je dokáže i ovládat,“ odpověděl mu jiný hlas. „To je pravda,“ potvrzoval další, „poslala vzkaz po orlovi přímo vévodovi.“ „Neměli byste ale zapomínat na její prvotřídní střelecké umění, jejímu luku nic a nikdo neunikne,“ ozvalo se zezadu. „A ta její šelma jí poslechne na slovo a ani na krok se od ní nehne,“ doplnil další. „Jde z ní respekt,“ podotkl jiný, když se na pumu zadíval.

„Tenhle trpaslík musí být Porthanz, Port mu říkají,“ zaznělo odněkud z přihlížejících. „Vypadá jako obyčejný měšťan,“ odpověděl mu jiný hlas. „Obyčejný rozhodně není,“ začal mu oponovat někdo další, „je to mistr přes jednání s lidmi, před ním nemá smysl lhát, prokoukne člověka i se zavřenýma očima.“ „A taky se vyzná v léčení, tu elfku, Liande, vyrval ze spárů smrti, sám bych to lépe nedokázal,“ řekl přítomný felčar. „A ty kouzelné věcičky, co umí vyrábět. Hodí je a po dopadu vybuchnou a zapálí vše okolo,“ přidává se poblíž stojící voják. „A nebo rozmetají vše živé,“ doplňuje další.

„To je Bjorn, to je Bjorn,“ zvolal malý chlapec. „Taky chci být takový silák jako on,“ dodal s nadšením v hlase. „Silák to je,“ řekl vedle něj stojící muž, „však také zvládne bojovat s obouručním mečem jen v jedné ruce.“ „On umí mnohem víc, je to čaroděj,“ řekla šeptem postava zahalené do pláště. „Umí ovládat vítr, dokáže přivolat vichřici nebo ji naopak ztišit. Člověka dokáže odfouknout jako by to bylo stéblo slámy.“ Lidé stojící v okolí se zachvěli. Magie pro ně byla neznámá a neznámého se báli. V dlouhých zimních večerech si povídali příběhy nasycené kouzly a čáry, ale nevěřili jim. Teď, když uviděli čaroděje na vlastní oči, pocítili k němu velký respekt.

„Je pravda, že Krabat,“ ukázal jeden z přítomných na statného muže v brnění, „byl ve službách vévody ještě když byl baronem v království za mořem?“ „Ano, říká se to,“ odpověděl mu jiný. „Je to zkušený válečník, svým uměním velet prý ochránil vesnici před obry.“ „Obři přeci neexistují,“ namítl někdo, ale když viděl, jak se po něm ostatní otočili, zmlkl. „Nechtěl bych se s ním dostat do sporu,“ pronesl kousek dál stojící muž, „slyšel jsem, že je schopen z vás pravdu dostat i za cenu násilí.“ „Silák to je, to se musí nechat, však si také pohrává s obouruční zbraní v jedné ruce stejně jako Bjorn,“ ozvalo se potichu za Krabatovými zády.

„Klid v soudní síni,“ zvolal soudní zřízenec a utišil tak debaty o dobrodruzích. Soudce vzal svoje podklady a začal číst: „Obžalovaný Grendele, jste vinen z uloupení tří ovcí zde přítomných pastevců. Obžalovaný Borgane, jste vinen ze zabití tří zmíněných ovcí. Obžalovaný Ergo, jste vinen z naplánování zmíněného činu a vydávání skopového za jehněčí ve vaší hospodě, kde pracujete jako hospodský. Přiznáváte se k těmto činům?“ V soudní síni zavládlo ticho. Obžalovaní se opatrně podívali doleva, kde seděli dobrodruzi. Když uviděli jejich výrazy, soudní síní se ozvalo třikrát ano. „Obžalovaný Grendele, odsuzuji vás k zaplacení deseti grošů přítomným pastevcům a půl roku práce v dolech. Obžalovaný Borgane, odsuzuji vás k zaplacení deseti grošů přítomným pastevcům a půl roku práce v dolech. Obžalovaný Ergo, odsuzuji vás k zaplacení deseti grošů přítomným pastevcům a měsíci práce pro město. A pokud budete ještě někdy přistižen při podvádění, hospoda vám bude zabavena,“ pokračoval dál soudce. „Přijímáte tyto tresty?“ zeptal se soudce. Soudní síní se ozvalo takřka jednohlasné ano. A vy, soudce se obrátil na pastevce: „Jste spokojeni s výší odškodnění za ovce?„ „Ano, pane soudce,“ odpověděli. „Výborně, to bychom měli,“ řekl si soudce spíš pro sebe než pro ostatní. „Vykliďte soudní síň, proces skončil,“ zvolal soudní zřízenec.

Několik postav v kápích se málem srazilo u dveří ze soudní síně. Navzájem se na sebe podívaly podezřívavými pohledy, ale pak se odvrátily, neznaly se. Dámu pustily jako první, pak odešly ostatní postavy. Ač zmizely různými směry, jedno měly společné. Úsměv na tvářích značící, že zjistily o svých nepřátelích dostatek informací. Dobrodruhové se mají na co těšit.

ty smrad ale sa aj tesim