6. Pavoučnatka

„Má paní, někdo se blíží,“ uslyšela Pavoučnatka telepatický vzkaz od jednoho ze svých služebníků, přerostlých pavouků sekáčů. „Konečně zase lidské maso,“ pomyslela si, „poslední dobou to byli hlavně vlci a další lesní zvířata.“ Pak si ale vzpomněla na těch 5 lovců, co před pár týdny ulovili a v puse se jí začaly sbíhat sliny. „Tak do práce,“ vyslala telepatický vzkaz a pavouci se dali do díla. Zamotali Pavoučnatku do pavučin, rozestavili se kolem a čekali.

„Pomoc, pomoc,“ začala volat Pavoučnatka, když se dobrodruzi dostali na doslech. Za chvilku je již viděla, jak přibíhají lesem. „Zmizte,“ poručila pavoukům kolem ní. Ti na nic nečekali a rozprchli se v lese. „Děkuji vám, že jste mě zachránili od těchto bestií. Jsem vědma, žiji tu nedaleko v jeskyni a když jsem se dnes vypravila pro dřevo na oheň,“ výmluvně rozhodila rukama a ukázala na rozsypanou hromadu dřeva kolem sebe, „tak mě tyhle bestie přepadly. Ráda bych se vám nějak odvděčila,“ zamyslela se, „nechcete přespat u mě v jeskyni? Přeci jenom je už večer, do vesnice je to ještě velký kus cesty a vy musíte být z celodenního putování touhle vánicí vyčerpaní.“ Když dobrodruzi souhlasili, otočila se a nabrala směr k jeskyni. Na tváři se jí mihl spokojený úsměv.

„Jídlo vám bohužel nabídnout nemohu, mám sotva pro sebe, ale uvařím vám bylinkový čaj, ten vás zahřeje a uleví vám od únavy,“ řekla dobrodruhům, když je dovedla k sobě do jeskyně. „Musím si dávat pozor,“ pomyslela si, když si z blízka prohlédla dobrodruhy. „Ta elfka se určitě vyzná v přírodě, musím ty uspávací bylinky dát do vody nenápadně a raději tam přidám i nějaké léčící, aby zamaskovaly chuť. A pak je tady ten trpaslík, vypadá jako obyčejný měšťan, ale až moc se soustředí na to, co říkám, před ním se musím mít na pozoru. No a tihle dva, po očku se podívala na statné muže, kteří seděli u ohně, s těmi asi bude problém v noci. Na to nejsou moje bylinky dělané, tyhle asi neuspím. Aspoň abych je dostala z dosahu jejich zbraní,“ pomyslela si, „ale tihle další dva“ podívala se na zbylé muže, „ti nebudou problém.“ Mezitím, co přemítala, uvařila čaj a nabídla ho dobrodruhům. Spokojeně sledovala, jak ho pijí a jak začíná účinkovat. „Ještě musím odstranit tohle zvíře,“ pomyslela si, když se její pohled stočil na pumu, která spokojeně ležela u elfčiných nohou. Soustředila svou mysl, aby pronikla do mysli pumy a navodila jí pocit bezpečí. Puma spokojeně usnula.

Pavoučnatka vstala, v tichosti došla dozadu do jeskyně, kde otevřela tajný vchod, a zmizela v něm. „Už je čas, svažte je a přineste je sem,“ telepaticky nařídila pavoukům, kteří čekali v obrovské přírodní jeskyni, kam ústil tajný vchod. 6 statných pavouků vběhlo do jeskyně k dobrodruhům a začalo je svazovat. Po chvíli se ale z jeskyně začal ozývat šílený řev a pavouci ve velké jeskyni zneklidněli. Neměli rádi hluk. A ani pavoučnatka, i když té to, když byla v lidské podobě, až tolik nevadilo. Přesto raději vyšla ven, do klidného nočního lesa. Ten klid byl tak příjemný, že usnula. Probudily jí až doteky pavoučích nohou. „Má paní, má paní,“ uslyšela v hlavě desítky hlasů, „oni uprchli, několik z nás zabili a objevili i naší jeskyni,“ slyšela ve své hlavě zprávy o tom, co se stalo. „Za nimi,“ vydala krátký a jasný povel a pavouci vyrazili. K ránu se ale vrátili zpátky s prázdnou. Dobrodruzi uprchli do vesnice.

„Co teď?“ přemítala Pavoučnatka, „musím je nějak zastavit, o tomhle se vévoda nesmí dozvědět.“ Vyslala dvě skupiny po desíti pavoucích, aby přehradili pavučinou řeku, po které teď v zimě vedla cesta mezi vesnicemi, a aby hlídali a jakmile by se někdo přiblížil, aby ji okamžitě dali vědět. Dva dny po té, kdy Pavoučnatka ležela ve své jeskyni a spřádala své plány, zaslechla ve své mysli naříkající pavouky: „pavučinu nám zapálili, led pod námi probořili, na kousky nás rozsekali.“ Pavoučnatka na nic nečekala, změnila se v obřího černého pavouka a vyrazila k řece. Shlédla probořený led v řece, utopené pavouky i ty, kteří se sice vyškrábali z ledové vody, ale byli usmrceni, a dále několik rozsekaných pavouků uprostřed řeky. Změnila se do lidské podoby a zahrozila pěstí za dobrodruhy mizejícími v zákrutu řeky: „Za tohle mi zaplatíte!“

„Jde do tuhého, teď už se o mně dozví vévoda a pošle sem vojáky, musím najít jiný úkryt,“ honilo se Pavoučnatce v hlavě. Rozestavila stráže kolem jeskyně a vydala se do okolí. Za dva dny se s neúspěchem vrátila a ráno opět vyrazila hledat dál. Když opět po dvou dnech přišla, myšlenky jí zahltil nářek pavouků: „smrt, oheň, kouř, dobrodruzi, vojáci, kouzla, magie.“ Pavoučnatka cela rozzuřená běhala ve své děsivé pavoučí podobě kolem jeskyně i v ní a uklidnila se až pozdě v noci. Krátce si zdřímla a ráno si pomalu vše prošla. Našla těla deseti pavouků z hlídky, některá měla šípy v těle, některé pavouky zabil pád z výšky, což si neuměla vysvětlit. Samotná jeskyně byla vypálená, pokrytá těly asi stovky pavouků. Pavoučnatka si sedla uprostřed jeskyně, začala svolávat přeživší pavouky a snovat své temné plány na pomstu.

uuuuuu. este ze mam tolko granatov

Port napsal:uuuuuu. este ze mam tolko granatov

Snad jich budeš mít dost, viz závěr u příběhu Mědvědodlak