Atanone the magic

Můj příběh začíná v hlubokém lese, kde jsem se narodil. Vyrůstal jsem s bratem matkou a otcem. Otec byl zběhlí v kouzlech, a proto byl mým velkým vzorem, chtěl jsem být jako on. Matka byla vždycky doma, pečovala o mě a mého staršího bratra. Žili jsme odtrženi od jiných živých ras, dokud k nám do naší poklidné vesničky nevtrhla banda plenících pirátů. Bylo my asi osm let a bratrovi dvanáct, když vyvraždili skoro celou vesnici. Jen menší skupince lidí se podařilo schovat a později uprchnout. Při začátku plenění nás matka schovala pod skříň, kde byla díra v podlaze, otec vyběhl ven, aby šel bránit čest našeho rodu. Zdálo se, jak kdyby se zastavil čas a řinčení zbraní zvuky vysílaných kouzel bylo slyšet neustále. Zaslechl jsem bratra, jak na mě tiše promluvil: „Jsi v pořádku?“ Tiše jsem mu odpověděl, že se mi nic nestalo. Po chvíli řinčení ustalo a ve vesnici zavládlo ticho. Vyšli jsme před dům, abychom zjistili, jestli někdo přežil. Při východu ze dveří se nám naskytl hrůzostrašný pohled. Domy v plamenech, všude mrtvá těla. Uviděl jsem otce, který ležel u vchodu do vesnice. Rychle jsem se k němu rozběhl: „Otče, otče, jsi v pořádku?“ volal jsem za běhu. Když jsem doběhl k němu, uviděl jsem, jak otec krvácí. „Synku, musíš utéct, zachraň se, oni se vrátí“ povídal. „Ne otče, neopustím tě“ odpověděl jsem. Otec si vyhrnul zakrvácený rukáv a z ruky si odepnul náramek a povídal: „Tu máš, vezmi si to, bude tě to ochraňovat“. Natáhl jsem ruku a otec mi náramek připnul na ruku a pravil: „Já teď musím jít dál synku, věz a pamatuj, že jsem vždy s tebou“ zavřel oči a už je neotevřel. Vzteky jsem popadl první zbraň a rozběhl se k bráně a ven z ní, ale byl jsem zastaven starším bratrem. „Ne, ne dnes, ne zítra, ale již brzy. Musíme se na to připravit“ řekl a objal mě. Vztek ze mě pomalu opadal a já se rozhodl, že půjdu v otcových stopách. Utekly jsme společně ještě s par lidmi z vesnice a utábořili se 5 dní od rodné vesnice. Toulali se, lovili a přežívali. Nabral jsem zkušenosti a dospěl do věku, kdy jsem se mohl přihlásit na Magickou univerzitu, kde v mládí studoval otec. Byl jsem přijat a tak jsem byl po dobu výcviku uzavřen za branami školy. Trávil jsem tam každý den i noc zužován vztekem, steskem a rozjímáním o tom jak se pomstím. Časem jsem si uvědomil, že otec by si pomstu nepřál a proto jsem na to zapomněl. Na škole jsem byl chvíli sám, než jsem se seznámil s nejlepším lidským přítelem Samem. Byl to učitel. Věru temné elfy, ostatní rasy mezi sebe moc nevpouštějí, ale Sam byl jiný. Začal jsem se učit s ohnivím živlem. Po par letech (nějak se mi to slilo, jak dlouho jsem tam byl) jsem dostudoval a opustil univerzitu a tak jsem tady. O bratrovi jsem během univerzity nic neslyšel a tak se s ním možná ještě někdy v životě setkam.