3. Bral a Zmar

Dvěma obrům sice postavy v dobrodružství Bílého hradu unikly, ale teď byli dobrodruhové vysláni, aby je zabili. Jak dopadne střet s obry? Kdo bude nakonec vítěz?

Ze vzpomínek Lucerny:
Stalo se to už dávno, hned potom, co jsem přestala sloužit panu Brunovi. Měl mě dostat jeho syn, ale ten byl zabit a já tak přešla pod pana Porthanze. Těšila jsem se zase na městský život plný ruchu, ale nestalo se tak. Pan Porthanz mě vzal na výpravu na obry, na kterou ho doprovázeli i jeho přátelé. Krásná elfka Liande, na kterou ve skrytu duše žárlím, protože jsem si všimla, že se na ní pan Porthanz občas až moc dlouho dívá, dále pak pan Bjorn, statný muž, který svým velkým mečem budí respekt a baronovi lidé, tj. pan Krabat spolu se svým poskokem Profousem a pan Imš, statný kroll z něhož jde hrůza i když nemá v rukou své dva velké kyje. V Drchově se k nám ještě přidal Lapid Pedel, kterému obři ten den zabili otce. Večer pak jeho otce urážel místní mladík, takže o něj Lapid Pedel přerazil židli, ale neviděla jsem to, protože mě pan Porthanz měl schovanou v torně.

Příští den ráno mě pan Porthanz důkladně nakrmil a vyrazili jsme po stopách obrů. Konečně jsem se také stala užitečnou neboť jsem dostala za úkol hlídat v noci. Po první noci se sice panu Porthanzovi nelíbil způsob, jakým jsem je všechny vzbudila, ale byla jsem poučena a od té doby je už budím jemně a zvyšuji tón a hlas akorát v případě nebezpečí. Putovali jsme dlouho, k obrům se, jak jsem pochopila, přidali ještě další lidé malého vzrůstu a dokonce nás začala sledovat vlčí smečka, která, jak se vyjádřila krásná elfka Liande, se nám zřejmě snažila pomoci, neboť když došlo panu Porthanzovi a jeho přátelům jídlo, nahnali k nim jelena. Pro mě ale bohužel vlci žádný olej nesehnali, ale když jsem moc prosila, pan Porthanz vyštrachal nějaký v torně a nakrmil mě. Po 17 dnech putování lesy jsme konečně dorazili k ležení obrů a pan Porthanz a jeho přátelé se vydali rychlým tempem po řece dolů, kde údajně mělo být rodiště pana Bjorna, bývalá pevnost Nalfgaard, dnes už jen malé městečko ležící kolem polorozpadlé tvrze. Cestovali jsme celou noc i následující den a večer jsme konečně dorazili do Nalfgaardu s obry těsně v patách neboť jsme je ten den odpoledne předbíhali v lese. Naštěstí si nás ale nevšimli.

Následovala velká přípravy na obry, kterou organizoval pan Krabat. Naštěstí ale k bitvě nedošlo, obrové jen v městečku sebrali spolu s malými lidmi (skřeti se prý jmenují) pár sudů piva a odešli zpět na sever. Městečko je zachráněno, myslela jsem si a doufala, že už nikam do lesů, kde není olej, nepůjdeme. Ale mýlila jsem se. Hned druhý den ráno jsme vyrazili za obry zpět na sever. A tu noc, kdy jsme tábořili bez ohně v lese jsem se opět ukázala jako platná pomocnice. Uslyšela jsem totiž, jak se něco velkého žene k nám a všechny vzbudila. Takže když se obři, kteří by jinak naběhli přímo na náš tábor, přiřítili k nám, byl pan Porthanz, jeho přátelé, i část vojenské posádky z Nalfgaardu připraveni a hned začali na obry útočit. Já jsem v tom zmatku schytala ránu a něco mě shodilo z větve. Naštěstí na mě ale nikdo nešlápl. Ani vlci, kterých přiběhlo hned za obry snad 20. Jak se ukázalo, krásná elfka Liande měla pravdu a vlci byli naši pomocníci a pomohli ostatním obry zabít. Po úspěšném tažení na obry se konečně pan Porthanz a jeho přátelé vrátili do civilizace a tou cestovali zpět k baronovu sídlu, takže jsem nestrádala hlady, neboť o mě pan Porthanz celou cestu zpět pečoval.