Vlad

Vlad
Upír 13. generace
Klan Assamité
Popis: Středně vysoký, atletické postavy, tento rok mu bylo 40. Vlasy má černé, na ježka s širokým mohavkem. Tvář mu pokrývá strniště a nezakrytou hlavu křižuje několik jizev. Má tmavé oči a je nepříliš pohledný. Obvykle chodí v jednoduchých černých džínách, pevných a kvalitních pracovních botech, ačkoli značně obnošených a v pevné bundě. Ta obvykle skrývá pár černých USP Match .45 s tlumičem. Má silný ruský akcent a nerad mluví anglicky. Před přijetím se živil jako nájemný vrah, původně pro KGB na Ukrajině, později na "volné noze" v Amsterdamu. Ačkoli práce mu hodně vynášela, peníze téměř nepvyužívá a vše si spoří na důchod.

Výstroj:
2x USP Match .45 S

Příběh:
Pronikavý výkřik a nářek se odrazí od kachličkových stěn neudržovaných nádražních záchodků. Za okny už je tma, sněží a mrzne. Vločky se tiše snáší na slabě svítící ceduli Vorobyov. Pod střechou perónu kouří Petr Smirnov, starší pán v beranici a občas si přihne z placatky aby se zahřál. Rozbitým okénkem občas vítr zanese pár vloček, které se tiše snáší do špinavých pisoárů. Po chvíli vrznou dveře, při čekání na zpožděný vlak v tomhle počasí Smirnovovi přijde i starý špinavý záchod příjemným hřejivým místem. Zastaví se až u třetího pisoáru, který by zdá se mohl alespoň trochu odtékat, když náhle se ozve nářek. V šeru uvidí stružku krve vytékající zpod dveří jedné kabinky. Sáhne pod kožešinový kabát a nahmatá starou pistoli. Dveře jdou otevřít ztuha, něčí nohy jsou o ně trochu zapřené a tak je Smirnov nejdřív musí odstrčit. Za dveřmi se naskýtá nehezký pohled, od pasu dolů zkrvavená a nahá žena sedí ve vlastní krvi na záchodě, bledá, možná už mrtvá. V rukou svírá naříkající dítě.
Vladimir Smirnov se narodil v zimě 13. února 1971 na zašlých záchodcích stanice Vorobyov. Jméno dostal po svém nálezci, alespoň tak mu to řekli.
V dětském domově na okraji Kyjeva nebylo lehké vyrůstat. Byla tam spousta skupin, které spolu sváděly boje o cokoliv co si dětská marnivost vymyslela. Vlad byl skupina sám o sobě, s dětmi si moc nehrál, raději měl psy, kteří v noci hlídali dvůr. Moc se nepral a většinu času byl bezproblémovým tichým dítětem. Toho dne měli k večeři tradičně brambory, na povrchu rozvařené, vevnitř nedodělané, málo solené a hodně pokmínované. Nedalo se to skoro jíst. Rána přiletěla tak znenadání, že se Vladovi skoro zatmělo. Zbytek brambor vykašlal na podlahu a mnul si temeno kde mu rašila pořádná boule.
"Kdo ti dovolil tady sedět?" ozval se hlas kousek nad ním. Vlad se znovu posadil a podíval se do očí Pavla Lebeděva, jednoho z vůdců jedné z mnoha paret. Sedíc a nic neříkajíc dostal pěstí tentokrát zepředu, rána nebyla nijak silná a částečně jí i uhnul. Tentokrát však v ruce sevřel příborový nůž. Pavel Lebeděv se rozmáchl znovu, tentokrát naposledy. Smirnov vstal a surově vrazil příborový nůž Lebeděvovi pod bradu. Chvíli spolu stáli jak němé sousoší, pak Vladimir tupý nůž z rány vyrval a bodl znovu a znovu. Lebeděvovi se podlomila kolena a padl do zvětšující se rudé kaluže pod ním. Notnou dobu nebylo nic slyšet, jen bubnování kapek do oken a dusivé bublavé zvuky od podlahy. Nikdo ani nehlesl, tak byli všichni vyděšeni. Když z Pavla Lebeděva vyprchal poslední zbytek života, sedl si Vladimir odevzdaně zpět na židli, nůž mu vypadl z ruky. Personál zavolal policii a pohřební službu chvilku potom, dorazil ale někdo jiný. Černou limuzínou přijeli čtyři muži, spolu s nimi přijela menší dodávka. Jeden z nich se prokázal jako major Volkov z KGB. Bez otázek napochodovali dovnitř, jeden z nich nasadil Vladimirovi pouta a surově ho odvlekl do dodávky, v ní mu nasadil pytel na hlavu a posadil ho v zadním nákladovém prostoru na zem. Zbylí dva zatím zabalili tělo mrtvého Lebeděva do igelitu a zabalené tělo položili na zem k Vladimirovi do auta. Major stál celou dobu stranou a vše pozoroval, nakonec se rozloučil s roztřesenou řiditelkou ústavu stojící opodál a tak rychle jako přijeli zase odjeli. Vladimirovi bylo 12 let, když poprvé zabil.
Vladimir strávil 5 let ve výcvikovém táboře uprostřed lesů. Učili se bojovat, zabíjet, střílet, vše znova a dokola. Učili se nemít svědomí. Nakonec nastoupil pod označením Orjol jako vládní zabiják. Bylo mu teprve 17 let. Brzy se však vše mělo změnit, Sovětský svaz zakolísal a vyvstala potřeba zbavit se všech důkazů a svědků než dojde k rozpadu. Finsko-Ruské hranice překročil v červnu roku 1989, o dva měsíce později zakotvil v Amsterdamu, kde pokračoval v tom jediném co umí.