Gardell Yannick

Gardell Yannick
Trpaslík Válečník ú.2
Popis: Gardell Yannick je na trpaslíka mladý, černovlasý a s klasickým plnovousem. Má hnědé oči. Na vojně přišel o dva prsty na levé ruce(prsteníček, malíček), naštěstí je pravák. Je v jádru dobrosrdečný, na přátele nedá dopustit a je podle svých měřítek čestný. Rád se opije a zakřičí si. Navenek může působit hrubě, neotesaně a nepřátelsky. Má rád černý humor, ironii a sarkasmus.

Výstroj:
Válečná sekyra, kroužková zbroj, dýka

Příběh:
"Thomasi, zajdi dozadu a přines mi spis toho mladého Yannicka" houkl skřehotavým hlasem vrchní úředník radnice v Tatternu na svého čerstvého učně. Thomas byl na radnici nový, rodiče ho sem(samozřejmě za nemalý peníz) poslali do učení, aby se jednou mohl stát také radním úředníkem a žít si na vysoké noze. V archivech se zatím nevyznal, ale protože tenhle dokument včera zakládal na jeho místo, věděl kde hledat.


Úřední záznam č. 291

38.den Jeroda roku 1129

Jméno: Gardell Yannick

Rodiče: Tor'gal Yannick, Gwen Yannick

Sourozenci: Tor'gal, Luc, Dn'gal, Harg, Anna a Dowe Yannick

Narozen: Tattern, 45. dne Keloma roku 1087, rodina Yannicků, Na Svazích

Současné povolání: pracuje na rodinné farmě(již neplatí - doplnit!)

Vojenská služba: povolávací rozkaz obdržen 1.Jeroda roku 1125, naverbován a po 3 cyklech ve výcviku umístěn k 7.legii, 2.pěší pluk s hodností desátníka. 2 roky služby v pevnosti Brenn. Odvelen na frontu, bitva u Brodu, bitva o Dyrii, obléhání pevnosti Orel. Zraněn, dva prsty na levé ruce, rána na hlavě. Pro zranění propuštěn ze služby v hodnosti desátníka.

Vyměřená výsluha: ---


Gardell pomalu kráčel letní krajinou do mírného kopce. Po propuštění z nemocnice a ze služby se vydal na zdlouhavou cestu domů. Měl štěstí a hned druhý den chytil na cesté velký vojenský konvoj se zásobami. Svezl se s nimi větší část cesty, konvoj sice cestoval pomalu, ale správným směrem a koneckonců, Gardell už nikam nespěchal. Cestu proležel vzadu na povoze se stéblem trávy v puse. Počasí bylo v téhle roční době stálé a slunce ho hřálo do tváře až pálilo. Vysadili ho jen dva dny cesty od Tatternu, poděkoval za svezení, popřál jim hodně štěstí a vykročil po silnici vedoucí na sever.

Z války si toho moc neodnesl, naopak, něco tam nechal. Kromě části duše hlavně malíček a prsteníček na levé ruce. Což, hlavně, že už ho pustili a nenechal jim toho víc. Na zádech vojenský vak, odraná a vyšisovaná uniforma, válečná sekyra a papíry v kapse. Něco málo z žoldu, víc toho neměl. Mizernou penzi, možná, jestli mu vůbec nějakou dají.

Když dorazil dopoledne třetího dne do města, stavil se nejdřív na radnici, nechal jim tam úřední papíry a najedl se v hostinci na náměstí. S plným břichem vyrazil k farmám Na Svazích, jak se oblasti na sever od města říkalo. Farmy patřily k městu, ale tamní lidé se málokdy vydávali do města kvůli něčemu jinému než prodeji plodin a výrobků. Na rodnou farmu to z města nebylo ani půl dne. Když se přehoupl přes pahorek který dobře znal, spatřil konečně rodinné sídlo, dá-li se to tak nazvat. Z dlouhého stavení stoupal proužek dýmu, v ohradě bečely ovce a na poli sel táta Tor'gal. Gardell se vydal k němu. Táta už byl v letech, přecijen, Gardell byl nejmladším ze sedmi dětí. Nejspíš ho nepoznal, protože stál celou dobu strnule dokud nebyl Gardell až skoro u něj. Popoběhl a objali se.
"Synku. Tak už tě pustili" řekl zlomeným hlasem.
"To víš že jo táto, už sem doma"
Tor'gal se na zážitky z vojny moc neptal, nejspíš toho slyšel dost od jiných. A tak se ptal Gardell, jak se všem daří a co se změnilo. Otec mu postupně všechno vypověděl. Luc se dobrovolně přihlásil chvíli po tom, co Gardella odvedli, Dowea odvedli další rok po něm. Před měsícem přišla krátká zpráva, že Luc je mrtvý. Mámu to vzalo a Gardell věděl, že i tátu, ale ten to na sobě nedal znát. Junior už má vlastní rodinu a žije s ní na farmě hned za kopcem. Harg a Anna bydlí ve městě, Harg je kovářem a Anna se vdala za obchodníka. Na farmě tak zůstal jen Dn'gal, ale ten je teď na pastvinách. V létě spává ve srubu a tady se stavuje jen občas. Gardell poslouchal a poslouchal a když dohovořili, vydali se přes pole do stavení za mámou. Stála u plotny a když Gardella uviděla, vykřikla štěstím. Hned se ptala, jestli ví něco o Doweovi, ale Gardell dodnes ani nevěděl, že ho odvedli. Povídali si až do večera, máma mezitím prostřela, táta vytáhl kořalku a jedli a pili. Máma už dávno spala když se Gardell s otcem šťastní a opilí na mol odpotáceli do postelí. Gardell skoro poslepu dovrávoral do svého starého pokoje, ani se nenamáhal svlékat a praštil sebou na kavalec.

Ráno bylo strašné, kocovina se mu zařezávala do každého kousku těla a všechno ho bolelo. No nebylo to poprvé ani naposled. Vyšel ven aby se opláchl u studny, táta asi ještě spal ale v kuchyni potkal mámu, která se na něj usmála. Dal si pořádnou topinku s česnekem a udělalo se mu trochu lépe. Když po hodince vstal i Tor'gal a sešli se v kuchyni všichni, zeptal se Gardel
"Jak se daří farmě? Je tu pro mě ještě místo na práci?"
Rodiče se na sebe podívali a nakonec museli smutně Gardellovi říct, že už není. Časy jsou těžké a vojsko holt sní dost, farma uživí teď tři krky tak tak. Ihned mu nabídli aby zůstal jak jen dlouho chce, dokud nenajde ve městě nějaké zaměstnání nebo se neuchytí na některé z okolních farem, ale Gardell už věděl, že by měl co nejdříve vyrazit a nezatěžovat již tak chudé rodiče. Zůstal ještě dva dny, mezitím se stavil za Dn'galem na pastvinách a na Tor'galově farmě. Nakonec se se všemi rozloučil, rodiče nebyli šťastní, ale všichni věděli, že zůstat natrvalo nemůže. Uniformu nechal v pokoji, místo toho si vzal svoje staré šaty. Sebral svůj vak, sekyru a lovecký nůž, víc toho potřebovat nebude. Mamka mu dala šátek a táta lahev svojí oblíbené kořalky. Naplnil si měch vodou ze studny a vyrazil. Statek nechal za zády i s mávajícími rodiči. Když došel do města, stavil se na radnici a poprosil o vyřízení papírů, že opouští město. Řekli mu, že odpoledne to bude vyřízené a tak se mezitím stavil za Hargem a Annou. Moc rádi ho viděli a chtěli aby zůstal déle a našel si práci, ale sami věděli, že nezůstane. Gardell nebyl farmář, a když nemohl zůstat doma u rodičů, nezůstane tady vůbec. Rozloučil se tedy i s nimi a vyrazil na radnici pro papíry.


"No to byla doba" zaskřípal vrchní úředník. Thomas stál pokorně stranou a koukal při tom jak je do kolonky "Vyměřená výsluha" píše nepřiděleno, jako u většiny veteránů, kteří tudy prošli. Na konec dokumentu přidal podpis a štempl.
"Tady to musí odsýpat mladíku, podepsat, orazítkovat a další! Není čas na nic víc. Tumáš, odnes mu to." Thomas sebral listinu, přeložil ji a donesl k okénku. Trpaslík si ji vzal, zabručel něco přes vousy a strčil ji do kapsy. Pak beze slova odešel.


A tak Gardell opustil rodnou zemi a vydal se na cestu. Vydělávat si jak to jen půjde a jak se namane, sekyrou se ohánět trochu uměl a to bude do začátku stačit.